Stručný nástin situace ozbrojeného odboje na počátku října 1944

Po úspěšném přechodu šedesáti vybraných bojovníků 1.čs.partyzánského oddílu Jana Žižky, kteří za pomoci odbojářů z pohraniční oblasti nalezli první útočiště v prostoru Magurky v blízkosti Čeladné, pokračovalo formování odbojových struktur na Moravě. Prioritou bylo v té době podchytit co nejvíce malých odbojových skupin a společně připravit povstání v pohraničních oblastech Moravy a tím ulevit povstalcům na Slovensku odčerpáním Německých sil do protektorátu.

Druhý říjnový den rozhodl D.B. Murzin o vyslání dvou úderných organizátorských skupin po šestnácti mužích na Vsetínsko a Valašskomeziříčsko. První skupinu vedl kap.Viktor Grigorjevič Ševcov- Grekovský a druhé velel kpt. Ivan Petrovič Stěpanov.

Kpt. Stěpanov se nejprve usadil v okolí Zubří, kde navázal spolupráci s oddílem Štramberských partyzánů, kteří zde působili již od roku 1943. Jednou z prvních akcí bylo přepadení četnické stanice v Zubří, které proběhlo po dohodě se samotnými četníky, kteří dokonce napravili opomenutí partyzánů a sami zlikvidovali služební telefon jako alibi pro nepřivolání posil.

Druhá skupina kpt.Grekovského našla útočiště v Ratiboři u Vsetína na pasece v údolí Borčí u Ludvíka Hynka. V okolí působilo několik odbojových skupin, které bylo záhodno kontaktovat a sjednotit. Jednak šlo o rotu Jerryho-Krajčíka a Ivana Gondaševského, tak i nedalekou skupinu ing.Zachara Sirotina spojenou s oddílem Commandos z Liptálu. Skupina kpt.Sirotina působila v širokém okruhu v okolí Valašské Polanky.

Grekovskému se podařilo jednat i s představiteli organizace Josefa Sousedíka. Poručík Juppa se dokonce stal členem širšího štábu PBJŽ. Všichni spoléhali na shozy zbraní, bez nichž byl jakýkoli další postup při přípravě povstání značně ztížen nebo dokonce vyloučen.

Na Prlovsku vznikl na začátku října oddíl Tomáše Polčáka a ten spojil s oddílem Jana Žižky, kpt. Petr Buďko. Prvním dobře ozbrojeným členem oddílu v Prlově byl Antonín Prokopec, který přišel ze Slovenska po rozbití Ušiakovy roty. Do oddílu se přidávali též uprchlí váleční zajatci ukrývající se v horách nebo u pasekářů například Vasil Lavriščev a Petr Barabaš, ukrytí ve Val.Polance u Žáků. Všechny tyto subjekty se nakonec staly součástí pozdější 1.čs.partyzánské brigády Jana Žižky. Bohužel o tomto období existuje minimum archivních pramenů a ty které jsou k dispozici obsahují jen povrchní informace. Podařilo se nám objevit, že Zachar Sirotin a Jefim Pavlov uprchli z Mauthausenu, kde byli jako váleční zajatci.

Mezitím kolem pátého října, přešla skupina další část oddílu pod velením desantníka Ondreje Meleka v sestavě s radisty Alexandrou Timochovovou a Vladimirem Kolomackým. V důsledku defenzívy SNP se Ušiakův oddíl dostal do přímého ohrožení německým vojskem 10. října 1944 byli atakováni a po tvrdých bojích přešli i oni na Moravu. Ze čtyř set mužů přešly necelé dvě stovky. Neznámý počet bojovníků zůstal na Slovensku. Na Vartovnu nad Seninkou a Prlovem se probila jednotka asi třiceti mužů pod vedením Josefa Vávry Staříka.

Pokračování příště

Zdroj:

Archiv VOS

SOkA Vsetín