Odboj v Prlově
Historie protinacistického odboje v Prlově, se počala odvíjet, již od počátku okupace. Z pamětí plk. Jana Hronka, víme o pomoci prlovských vlastenců buňce Obrany národa, ve Valašské Polance. Ve vedlejším Pozděchově, fungovala jednotka ON okresu Vizovice, pod vedením Jaroslava Štacha a není vyloučeno, že prlovští působili ve stejné skupině, ale zatím se jedná o hypotézu.
Léta 1940-1942, jsou z hledistka odbojového působení prlovských občanů, zatím zahalena tajemnstvím, ale pokoušíme se i do tohoto období, vnést trochu světla.
Na podzim roku 1943, zaznamenáváme v našem regionu, zvýšený pohyb uprchlých spojeneckých zajatců, jimž místní nezjištně pomáhali. Například rodina Húšťova, pomohla na podzim 1943, tříčlenné skupince sovětských vojáků. Nabídli jim jídlo a zprostředkovali cestu na Slovensko. Vznik partyzánské skupiny v Prlově, je datován do října 1944. Do čela místní skupiny se prosadil Tomáš Polčák – Šebík. Odbojáři se potýkali s mnoha problémy, ale největším svízelem, pro začínající partyzánskou skupinu, byl nedostatek zbraní, kdy nejprve používali lovecké nebo doma upravované pušky. Později získávali zbraně přepady německých vojenských kolon, či odzbrojováním německých a maďarských vojáků.
Přichod Petra Buďka
V říjnu 1944 , přichází do okolí Prlova, kapitán Petr Fjodorovič Buďko, který se brzy seznamuje s Tomášem Polčákem – Šebíkem. Buďko byl pravděpodobně, členem jedné ze skupin, vyslaných ze štábu oddílu Jana Žižky. Ve hře je i varianta, že byl vyslán samostatně.
Foto: starosta Prlova Jan Surý, P.F.Buďko, Tomáš Polčík-Šebík
Petr Buďko si za svoje sídlo zvolil Prlov a později měl tři opěrné body, v Prlově, Uble u Jana Kajše a v Jasené u Jurčáků. V Prlově se v prosinci 1944 sešly čtyři skupiny partyzánů. V obci, obecních lesích a na Jasensku měli bunkry partyzáni pod vedením Tomáše Polčáka a Vasila Lavriščeva. U Evjáků-Mynářů se často usazoval Bratso Matys(Mato Braco) – což byl zběh od německé SCHUPO a jeho oddíl neměl stálé útočiště. Na Dvořiskách což je místní část Prlova operovaly dva oddíly – Ondrovčák – Senkov a oddíl J.Laži z Hovězí, kterých činnost se však navzájem sjednotila . Koncem roku 1944 odchází z Prlova část partyzánů, pod velením Alexandra Kotljarova na Ryliska a Ploštinské paseky, kde vznikla nová skupina.
V Prlově na zatáčce Němci umístili tabule s výstrahou před partyzány, protože se zde množily přepady maďarských i německých kolon.
V následujících měsících, se partyzánské hnutí lavinovitě šířilo a z oddílu se stala brigáda. Bojovníci v lesích, se soustředili zejména na dozbrojení a nejčastější akce z té doby jsou tzv. zásobovací – kdy se odebírala hospodářská zvířata určená pro Němce. Každý hospodář musel určitou část odvést Němcům a proto se například v Prlově domluvili se starostou Janem Surým a ten vždy vystavil potvrzení pro Němce, že část pro ně určená, byla “ ukradena“ partyzány. Takto se snižoval tlak na většinou chudé pomocníky a podporovatele partyzánů.
Článek bude doplněn
∗ – Antonín Prokopec byl členem jednotky Jána Ušiaka již na Slovensku. Po strastiplném přechodu hranic zabloudil v pohraničních horách a setkal se až s T.Polčákem-Šebíkem.