Odboj v Prlově

Historie protinacistického odboje v  Prlově,  se  počala odvíjet, již od počátku okupace.  Z pamětí plk. Jana Hronka, víme o pomoci prlovských vlastenců buňce Obrany národa, ve Valašské Polance. Ve vedlejším Pozděchově, fungovala jednotka ON okresu Vizovice, pod vedením Jaroslava Štacha a  není vyloučeno, že prlovští působili ve stejné skupině, ale zatím se jedná o hypotézu.

Léta 1940-1942,  jsou z hledistka odbojového působení prlovských občanů,  zatím zahalena tajemnstvím, ale pokoušíme se i do tohoto období, vnést trochu světla.

Na podzim roku 1943, zaznamenáváme v našem regionu, zvýšený pohyb uprchlých spojeneckých zajatců, jimž místní nezjištně pomáhali.  Například rodina Húšťova, pomohla na podzim 1943, tříčlenné skupince sovětských vojáků.  Nabídli jim jídlo a zprostředkovali  cestu na Slovensko. Vznik partyzánské skupiny v Prlově, je datován do října 1944. Do čela místní skupiny se prosadil Tomáš Polčák – Šebík.   Odbojáři se potýkali s mnoha problémy, ale největším svízelem, pro začínající partyzánskou skupinu, byl nedostatek zbraní, kdy nejprve  používali  lovecké nebo doma upravované pušky. Později získávali zbraně přepady německých vojenských kolon, či odzbrojováním německých a maďarských vojáků.

Přichod Petra Buďka

V říjnu 1944 , přichází do okolí Prlova, kapitán Petr Fjodorovič Buďko, který se brzy seznamuje s Tomášem Polčákem – Šebíkem.  Buďko byl pravděpodobně, členem jedné ze skupin, vyslaných ze štábu oddílu Jana Žižky. Ve hře je i varianta, že byl vyslán samostatně.

Foto: starosta Prlova Jan Surý, P.F.Buďko, Tomáš Polčík-Šebík

 

Petr Buďko si za svoje sídlo zvolil Prlov a později měl  tři  opěrné body, v Prlově,  Uble u Jana Kajše a v Jasené u Jurčáků. V Prlově se v prosinci 1944 sešly čtyři skupiny partyzánů. V obci, obecních lesích a na Jasensku měli bunkry partyzáni pod vedením Tomáše Polčáka a Vasila Lavriščeva. U Evjáků-Mynářů  se často usazoval Bratso Matys(Mato Braco) – což byl zběh od německé SCHUPO a jeho oddíl neměl stálé útočiště. Na Dvořiskách což je místní část Prlova operovaly dva oddíly – Ondrovčák – Senkov a oddíl J.Laži z Hovězí, kterých činnost se však navzájem sjednotila .  Koncem roku 1944 odchází z Prlova část partyzánů, pod velením  Alexandra Kotljarova na Ryliska a Ploštinské paseky, kde vznikla nová skupina.

V Prlově na zatáčce Němci umístili tabule s výstrahou před partyzány, protože se zde množily přepady maďarských i německých kolon.

V následujících měsících,  se partyzánské hnutí lavinovitě šířilo a z oddílu se stala brigáda. Bojovníci v lesích, se soustředili zejména na dozbrojení a nejčastější akce z té doby jsou tzv. zásobovací – kdy se odebírala hospodářská zvířata určená pro Němce. Každý hospodář musel určitou část odvést Němcům a proto se například v Prlově domluvili se starostou Janem Surým a ten vždy vystavil potvrzení pro Němce, že část pro ně určená, byla “ ukradena“ partyzány. Takto se snižoval tlak na většinou chudé pomocníky a podporovatele partyzánů.

 

Článek bude doplněn

∗ – Antonín Prokopec byl členem jednotky Jána Ušiaka již na Slovensku. Po strastiplném přechodu hranic zabloudil v pohraničních horách a setkal se až s T.Polčákem-Šebíkem.