vosprlov@seznam.cz 
605 362 877
Jedenáctého listopadu 1944 se na cestu z Vartovny nad Seninkou vydala sedmnáctičlenná pátrací skupina pod velením ing.Zachara Sirotina a desantníka Pavla Kudelji. Kudelja měl přijít na Valašsko z Kněhyně na konci října, kdy měl zdejším partyzánům tlumočit rozkaz o přesunu na Kněhyni, kde se zřejmě připravovala větší akce. Další hypotéza je založena na Kudeljově příchodu až po zranění velitelů s tím, že Valašské skupiny byly požádány o pomoc při hledání Murzina. I skupina I.P. Stěpanova se pokusila Murzina najít, ale neúspěšně. Murzinovy osudy po zranění popisuje Anežka Tkáčová: „Bylo to 3. listopadu 1944 kolem třetí hodiny ráno, kdy k nám po dřívějším léčení přišel kpt. Murzin znovu (léčil se zde ze zápalu plic). Měli jsme tehdy psa a ten se po na ránu hrozně rozštěkal. Kolem naší chalupy byla dřevěná ohrada, dále byl dokola les. Pes byl obrácen stále k jedné straně ohrady a štěkal. Probudili jsme se a říkali si, co se kdesi stalo. Vstala jsem a dívala se z okna. Uviděla jsem nějakého člověka, jak se od lesa belhá o holi přes louku k našemu stavení. Nepoznala jsem, kdo to je. Byl celý zachumlaný do pláště. Šel kolem chalupy, obešel hnojisko, přišel k nízkému oknu dřevěnice a zaklepal. Řekla jsem svému muži Jindřichovi, aby vstal, že tu někdo je. Můj muž otevřel okno a ptal se, kdo to je. Nato bylo zvenku slyšet: „Tkáč, otevři a pusť mne !“ . Manžel poznal po hlase, že je to kpt. Murzin. Otevřel mu a pustil ho dovnitř a byl asi do půl šesté u nás. Měl trochu horečku a noha ho bolela. Měl ji ovázanou. Říkal, že byl u Křenovského. Chtěl jít k nám, ale zabloudil. Z Magury šly dva chodníky, jeden vedl k nám. On však šel po jiném a ten ho dovedl k Bernátkově chalupě.
Ráno přišel k nám Křenovský a povídá: „Jindro, musíme něco udělat“! Nechávat partyzána v chalupě bylo nebezpečné pro něho i pro ostatní. Tak ho spolu odvedli do jednoho velkého krmelce v blízké seči. Byla to velká bouda, kde se skladovalo seno pro vysokou zvěř. Pak se rozhodli udělat pro kpt. Murzina bunkr. Manžel byl vyhledat místo, bylo to mezi domem naším a Křenovského, asi tak čtvrt hodiny od nás. Kdyby tu byla děcka, tak by dosvědčila, jak pomáhala nosit desky a slámu. Celý den na tom pracovali. Až se zešeřilo, tak manžel s Křenovským šli a raněného kpt. Murzina převedli – spíš na vlastních zádech než na jeho nohou, z krmelce do bunkru. Byl zesláblý, ale nechtěl nic jíst. Vzal si jen trochu horkého mléka, které mu manžel donesl. Pak se můj manžel Jindra Tkáč a hajný Jan Křenovský domluvili, že každý den tam bude vždycky jeden z nich chodit, nosit potravu.“ V malém bunkru, zemljance, vybudovaném na úpatí Magury mezi Ráztokou a Znajku, byl kpt. Murzin ukrýván a opatrován hajným Janem Křenovským a dřevařem Jindrou Tkáčem takřka po celé 3 týdny.“
Svého velitele hledal i Ondrej Melek se svými bojovníky, kteří byli roztroušeni na samotách u Malé Bystřice. Dvanáctého listopadu 1944 se z třemi muži vydal na Vsetínsko, kde chtěl zajistit bezpečnější úkryt pro vysílačku a její obsluhu a zbytek skupiny zůstal na samotě u Štůsků na Santově, mezi Malou a Velkou Bystřicí, šlo o pět mužů a ženu. Před odchodem upozornil Štůska, že za bezpečí radistů ručí, ten jej ujistil o své loajalitě. Naneštěstí prohledávala tuto lokalitu 11.rota SS policejního pluku 20 přesunutého z Čech (SS policejní pluk Morava měl označení 21, Čechy 20) a došlo ke konfrontaci.
Dálnopis odeslaný po akci velitelstvím SS-policejního pluku 21 v Brně 12. listopadu 1944 kolem půlnoci oznamoval:
„Einsatzkommando Ruhsam hlásí:
Dne 12. 11. 1944 ve 12.10 hod. narazily síly 11. roty SS-policejního pluku 20 v Bystřičce, okres Valašské Meziříčí, 9 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí, na ruskou skupinu ,bandy . Síla 5 mužů a 1 žena. Došlo k ostré přestřelce. Bandité stříleli ze stodoly bez přestání z kulometu. Ztráty nepřítele: 2 mrtví, z toho 1 žena (známá ruská telegrafistka). Tři zatčení, z toho 1 zraněn při boji zblízka. Vlastní Ztráty žádné. Ukořistěno: 1 kompletní vysílací stanice, zaznamenávaná zpravodajská hlášení, dorozumívací kódy, 1 ruský samopal se třemi zásobníky, jedna puška.
Stodola rolníka Josefa Štůska, protektorátního příslušníka v Bystřičce, byla při akci proti ,banditům‘ zničena střelbou. Při tom shořely zásoby munice a 1 čs. kulomet.
Štůsek s rodinou (4 muži, z ženy) byli zatčeni a se 3 zajatými ruskými partyzány předáni bezpečnostní službě (SD) v Horní Bečvě. .Bandité‘ se přiznali, že patří ke skupině Murzina.“
Přestřelka byla velmi tvrdá a partyzáni se pokusili o ústup do lesa což se však nezdařilo. Oba radisté byli zastřeleni, další tři zajati. Uprchnout se podařilo Voloďovi Selkinovi. Němcům se do rukou dostala i vysílačka a rádiová korespondence.
Později partyzáni vyšetřovali okolnosti přepadu a smrti radistů a odsoudili hospodáře Štůska k smrti. Byl zastřelen 12.1 1945. Šlo o velmi unáhlený akt což uznal po válce i Ondrej Melek.
Oddíl Ušiak-Murzin přišel dočasně o oba velitele a také o vysílačku. Do Beskyd mířila ona sedmnáctičlenná skupina pátračů Zachara Sirotina jež se též usídlila poblíž Kněhyně a o níž budeme psát příště. Tyto příběhy přinášíme ve velmi zkrácené podobě a detaily si šetříme pro publikaci, kterou plánujeme vydat jakmile získáme všechny přístupné archiválie k této problematice. K tomu potřebujeme vaši podporu. Děkujeme.
Vladimir Kolomackij a Alexandra Timochovová
